Tiếng Việt

Hoi An

Hoi An

 

Malé městečko Hoi An bylo kdysi nejdůležitějším přístavem na celém vietnamském pobřeží. Od 17. stol. se ústí řeky Thu Bon, která městem protéká, postupně zanášelo, Hoi An se stal nepřístupným pro lodi s hlubším ponorem a vzdálil se moři hned o několik kilometrů. Díky tomu zůstal zachráněn ve své původní kráse.

Hoi An leží ve středním Vietnamu, necelých 30 km jižně od velkého přístavního města Da Nang. Patří k nejmalebnějším a v současné době také k nejvíce navštěvovaným místům v zemi. Turisté z celého světa objevili Hoi An o nějakých 10 let dříve, než ho UNESCO v roce 1999 zařadilo do seznamu Světového dědictví. Množství pozoruhodných památek v městečku a okolí i celkový přívětivý ráz uliček s obchody se suvenýry a starožitnostmi, s mnoha kavárnami, restauracemi a četnými hotýlky i barvitým tržištěm u řeky, kde rybáři prodávají své úlovky, přímo volal po tom, abyste se zde turista zastavil na delší dobu.

Název Hoi An je poměrně nedávného data, pochází z 18. stol., jeho význam a původ není jasný. Nepochybně je ovšem sinovietnamský v souladu s tehdejší pojmenovávací tradicí. Vzhledem k tomu, že se zde v té době usazovali obchodníci i uprchlíci z jihočínských provincií, není vyloučeno, že jméno je přepisem podobně znějícího názvu jednoho okresu v jihočínské provincii Fu-ťien, odkud jich valná část pocházela.

 

 

 

 

Na stránky mezinárodně zaznamenaných dějin se město dostalo ve druhé polovině 16. a v první polovině 17. stol., kdy sem zajížděli kupci z Holandska a dalších evropských zemí a setkávali se tu se svými partnery z Číny a Japonska. V té době bylo město evropským mořeplavcům známo jako Faifo, což se považuje za fonetický přepis sinovietnamského názvu Hai Pho, Obchodní ulice při moři.

Holanďané zde udržovali svou obchodní faktorii v letech 1636-1741. Portugalští jezuitští misionáři tu obraceli místní obyvatele na křesťanskou víru od roku 1615. V Hoi Anu působil několik let také francouzský jezuita z Avignonu Alexandre de Rhodes, který se zasloužil o zdokonalení zápisu vietnamštiny latinkou, jenž se stal základem dnešního vietnamského písma. Sestavil také první vietnamsko-latinsko-portugalský slovník.

Kromě Číňanů se ve Faifu v té době usazovali i obchodníci z Japonska. A právě soužití japonských a čínských obchodníků dodalo ,,starému městu Hoi Anu´´, jak se turisticky přitažlivé centrum dnes oficiálně nazývá, jeho typický ráz a neodolatelný půvab. Rozkládá se podél tří dlouhých ulic, táhnoucích se při Hoianské řece, což je jedno z ramen velké řeky Thu Bon.

Nejznámější zdejší památkou je nevelký dřevěný krytý most přes menší říční rameno s vestavěnou svatyní, jíž se lidově říká Pagoda na můstku. Nápis ve velkých čínských znacích zde hlásá, že místo se nazývá ,,Most příchozích z daleka´´. Podle tradice můstek postavili v roce 1593 Japonci. Později, když japonská vláda izolovala svou zemi od vnějšího světa a zakázala Japoncům jakékoli cesty do zahraničí, převzali péči o můstek zdejší čínští usedlíci, kteří ho během následujících více než 200 let ještě několikrát rekonstruovali. Vstup na most střeží naivisticky pojaté plastiky, na jednom konci je opice a na druhém pes. Můstek odděloval někdejší čínskou čtvrť od japonské. Podle pověsti byl můstek s pagodou postaven na hřbetě mohutného ještěra, který mrskáním svého ocasu způsoboval otřesy až ve vzdáleném Japonsku. Právě tato stavba měla netvora ovládat a pacifikovat.

 

 

 

 

Tradičními řemesly jsou v Hoi Anu umělecké řezbářství, chov bource morušového a hrnčířství. Zatímco umělecké řezbářství má vysokou úroveň, což je patrné v řadě obchodů, hrnčíři, soustředění v předměstské čtvrti Cam Ha, vyrábějí jen hrubé užitkové zboží. Zahraniční návštěvníky ale zaujme spíše chov bource morušového a zpracování hedvábného vlákna, jež tu lze rovněž zhlédnout.

Světovou proslulost mezi milovníky středověké keramiky získal Hoi An na podzim 2000, když kalifornská aukční síň Butterfields uvedla na trh část nákladu bezejmenné lodi z poloviny 15. stol. Loď, pravděpodobně thajská, se snad v roce 1437 vydala s nákladem několika set tisíc výrobků kvalitní vietnamské exportní keramiky ze severovietnamských dílen v dnešní obci Chu Dau směrem k jihu. Na moři rozbouřeném severovýchodním monzunem se přetížením potopila severně od Čamských ostrovů (Cu Lao Cham) ve vodách dnešního Hoi Anu... Na její náklad spočívající na dně v hloubce 68 m narazili v první polovině 90. let 20. stol. místní rybáři.

Nález okamžitě vzbudil pozornost sběratelů v mnoha zemích. Podařilo se zorganizovat záchranný výzkum pod dohledem Muzea vietnamských dějin v Hanoji, který proběhl v letech 1997-1999. Nejvzácnější kusy z tohoto unikátního nákladu jsou dnes vystaveny v Muzeu vietnamských dějin a v Muzeu vietnamského výtvarného umění v Hanoji a v několika velkých muzeích v USA, Velké Británii a Austrálii. Část sbírky lze též spatřit v nově zřízeném muzeu na hlavním z ostrovů Cu Lao Cham. Projížďka lodí z Hoi Anu ústím řeky Thu Bon až k ostrovu vzdálenému asi 20 km patří rovněž k nezapomenutelným zážitkům. To však není jediný dar, který zde moře skýtá návštěvníkům. Od ústí řeky Thu Bon směrem k Da Nangu se táhnou nádherné písečné pláže, dnes na mnoha místech vroubené i dražšími hotely.

Kdo do Hoi Anu zavítá v říjnu nebo v listopadu, může se stát svědkem toho, jak zdejší obyvatelé chladnokrevně čelí záplavám, které v té době každoročně přicházejí. Rybáři se potom změní v jakési gondoliéry, kteří zvědavé turisty dopravují z předměstských hotýlků do starého města a zpět. K atrakcím města patří i tzv. hoianské večery, pořádané každý měsíc v první den úplňku, kdy je pěší zóna ve starém městě osvětlena pouze lampiony.